Zaklínačský Bestiář

Overview

Kompletní seznam monster ze hry The Witcher: Enhanced Edition.

[ Úvod ]

Tento návod je přepisem Bestiáře ze hry The Witcher: Enhanced Edition . Obecné informace o hře, stejně tak i návod na výrobu olejů a elixírů nebo rady o vylepšování zbraní najdete v návodu Průvodce světem Zaklínače (odkaz níže). Je samozřejmě možné tyto informace najít na nejrůznějších stránkách, nicméně jsem tento návod vytvořila jako dodatek k tomu prvnímu.
Monstra jsou řazena abecedně, zápisy o mutantech obsahují spoilery. Pokud si s nějakou příšerou nevíte rady a máte problémy ji porazit, neváhejte se zeptat v komentářích.

[link]

Insektoidy

Výskyt: Kikimoří bojovnice brání svou královnu a ochraňují dělnice, které pracují na kopání tunelů získávání potravy.
Odolnosti: Imunní vůči většině efektů včetně oslepení, odolné vůči sražení k zemi, s jinými kikimorami komunikují pomocí pachu.
Zranitelnost: Citlivé na stříbro a olej proti insektoidům.
Taktika: V boji plivou kyselinu, která protivníka oslepuje a vyvolává u něj bolest.
Alchymie: Dýchací trubice, jedové váčky a toxin.
Jen těžko by se dalo nalézt odpornější monstrum, než je bojovnice kikimory. Svým vzhledem vyvolává u dam mdloby a u pánů nechutenství, navíc smrdí bahnem. Z toho důvodu vyžaduji přesunutí exponátu číslo 88 z univerzitní auly. A než dostanu otázku, kam se má přesunout, odpovídám: vyhodit na smetiště.
Prohlášení kandidáta na rektora Oxenfurtské univerzity.

Výskyt: Kikimoří dělnice se občas vydávají daleko od svých kolonií, většinou pouze při hledání obživy.
Odolnosti: Nelze je oslepit ani jim způsobit krvácení.
Zranitelnost: Citlivé na stříbro a olej proti insektoidům, lze je snadno povalit.
Taktika: Jsou slepé, ale cítí otřesy a pachy, plivají kyselinu, s jinými kikimorami komunikují pomocí čichu.
Alchymie: Dýchací trubice, pařát kikimory a toxin.
Kikimory jsou urážkou bohů, těmi nejodpornějšími stvůrami, které kdy kráčely po zemi. Nejenže jsou mimořádně odporné, ale i ty nejmenší z nich, dělnice, dokáží být velmi nebezpečné. To ale mohou tvrdit pouze nedouci, lidé pověrčiví, zabednění a hloupí. Pravda je přece jiná! Kikimoří dělnice se málokdy objevují v okolí lidských sídel a i tehdy útočí na lidi pouze v případě, že jsou samy ohroženy. Copak existuje něco krásnějšího než kikimora, symbol pracovitosti, opatrnosti a univerzálnosti?
Mistr Dorgeray, Zázračný svet insektoidů.

Výskyt: Pro své hnízdo si královna vybírá klidné, vlhké a temné místo, kde může v klidu snášet vejce, například jeskyně ve vlhkém terénu. Kikimoří královna žije obklopená svým potomstvem a toto společenství silně připomíná mraveniště.
Odolnosti: Odolná vůči všem útokům, díky tvrdému pancíři ji lze jen velmi těžko zranit stříbrným i ocelovým mečem.
Zranitelnost: Kikimoří královna se pohybuje velmi pomalu – to je její jediná slabost.
Taktika: Jedinou ranou dokáže člověka srazit k zemi a na místě zabít.
Alchymie: Nerv kikimoří královny.
Někteří učenci tvrdí, že se kikimory podobají mravencům. Stejně jako oni se dělí na dělnice, vykonávající všechny práce, a bojovnice, které je ochraňují. Život kikimoří kolonie se soustřeďuje kolem velké samice, královny, jež neúnavně plodí nové potomstvo. Krajina kolem jejího hnízda připomíná pustinu – po všech živých tvorech, kteří neutekli, zůstávají jen kostry a všude mrtvé ticho – i ptáci se těmto zrůdám vyhýbají.

Výskyt: Skolopendromorfové žijí v lesích a na lukách, kde nacházejí spoustu skrýší. Díky svému primitivnímu nervovému systému vidí nepřátele a obživu v každé živé bytosti.
Odolnosti: Imunní vůči oslepení a pokusům způsobit krvácení či sražení k zemi, odolný vůči omráčení.
Zranitelnost: Citlivost na stříbro a olej proti insektoidům.
Taktika: Je slepý, ale cítí otřesy, v boji se snaží nepřítele povalit k zemi a otrávit ho jedem na bázi kyseliny, který způsobuje značnou bolest.
Alchymie: Dýchací trubice, jedové váčky a toxin.
O skolopendromorfech se tvrdí, že je chovají mstivé dryády z Brokilonu, které je pak vypouštějí do světa, aby škodili nenáviděným lidem. Též se říká, že je nelze zabít, jelikož po přeseknutí vejpůl se prostě změní na dvě samostatné příšery. Všechny tyto nesmysly o skolopendromorfech svědčí pouze o tom, jak moc se prostí lidé těchto jedovatých bestií bojí. A jak silně nenávidí nelidi.

Mrchožrouti

Výskyt: Alghúlové se nejčastěji objevují ve starých nekropolích a kryptách.
Odolnosti: Jsou imunní vůči obvyklým jedům a nelze je snadno srazit k zemi.
Zranitelnost: Citlivost na stříbro. Proti alghúlům je nejefektivnější silný styl, nejzkušenější zaklínači při boji se skupinou alghúlů používají styl skupinový.
Taktika: Snaží se oběť srazit k zemi a sežrat zaživa.
Alchymie: Mrtvolný jed, bílý ocet, alghúlí morek.
Jako alghúlové se označují ti z ghúlů, kteří požírají mršiny dlouhá léta, až je nakonec chuť na lidské maso dožene k útokům na živé a ke snaze požírat maso ještě teplé. Tato stvoření se vyskytují v kryptách a na bojištích po skončení bitvy, přičemž je často doprovázejí i obyčejní ghúlové. Prostí lidé mezi těmito mrchožrouty těžko uvidí nějaký rozdíl, zaklínači ale dobře vědí, že alghúl je mnohem agresivnější a nebezpečnější protivník.

Výskyt: Ghúly je možné potkat na bojištích, hřbitovech a opuštěných kryptách.
Odolnosti: Ghúlové jsou imunní vůči obvyklým jedům.
Zranitelnost: Citlivý na stříbro a olej proti mrchožroutům. Proti ghúlům je nejefektivnější silný styl, nejzkušenější zaklínači při boji se skupinou ghúlů používají styl skupinový.
Taktika: Pokud se jim podaří protivníka srazit k zemi, začnou ghúlové svého protivníka požírat za živa.
Alchymie: Lymfa zrůdnosti, bílý ocet, ghúlí krev.
Tvrdí se, že ghúlové byli kdysi lidmi, kteří byli přinuceni jíst mršiny a po letech strávených v temných kryptách podlehli monstrózní změně. Věčný hlad ghúlů dokáže utišit pouze lidské maso, proto stvoření zabíjejí lidi a nesnědené pozůstatky nechávají ve výklencích krypt.

Výskyt: Objevují se všude tam, kde najdou obživu, tedy mršiny, nejlépe lidská těla.
Odolnosti: Jsou imunní vůči obvyklým jedům a odolní vůči pokusům o sražení k zemi. Hrubá kůže a silné svaly je chrání před fyzickým zraněním.
Zranitelnost: Citlivost na stříbro a olej proti mrchožroutům. Proti graveirům je nejefektivnější silný styl.
Taktika: Snaží se oběť srazit k zemi a sežrat zaživa.
Alchymie: Mrtvolný jed, bílý ocet, kost graveira.
Po válce s Nilfgaardem se graveirové stali pohromou. Dřív tuto bestii znali pouze specialisté, profesionální zabíječi nestvůr, a ostatní lidé ho nedokázali ani pojmenovat nebo si ho pletli s ghúlem. Dnes už každé děcko dokáže graveira bezchybně popsat a lidé, kteří žijí poblíž starých bitevních polí s nekropolí, k popisu přidávají historky o hrozivých mordech, kterých se odporní mrchožrouti dopustili.

Výskyt: Nekrofágové jsou vzácní, podobně jako ostatní mrchožrouti se i oni objevují na hřbitovech a bitevních polích.
Odolnosti: Jsou imunní vůči obvyklým jedům, odolávají pokusům o sražení k zemi a nelze je omráčit.
Zranitelnost: Nekrofágové jsou citliví na stříbro a olej proti mrchožroutům.
Taktika: Snaží se oběť srazit k zemi a sežrat zaživa.
Alchymie: Čelist nekrofága a mrtvolný jed.
O ghúlech a graveirech již bylo napsáno mnoho, jelikož jsou to bytosti, se kterými se může setkat i obyčejný člověk., když se vydá do války nebo z nějakého důvodu navštíví hřbitov. Nekrofágové jsou velmi vzácní, ale když se objeví v nekropoli, převezmou nad ní kontrolu. Ghúlové k nim cítí respekt a skloní se před nimi.

Výskyt: Mrchožroutka, žije poblíž lidských sídel v jeskyních a ruinách.
Odolnosti: Imunní na obvyklé jedy a jen málokdy ji lze srazit k zemi.
Zranitelnost: Citlivá na stříbro a olej proti mrchožroutům.
Taktika: Snaží se oběť srazit k zemi a sežrat zaživa.
Alchymie: Stínový prach, Albarovy krystaly a zuby požíračky.
Požíračky jsou často označovány jako noční vědmy, jelikož připomínají staré ošklivé ženy a stejně jako čarodějnice jsou velmi zlostné a zlomyslné. Tato stvoření se živí lidským masem, a ačkoli nepohrdnou ani mršinoum dávají přednost masu čerstvému, ještě teplému. Požíračky vycházejí na lov po soumraku a občas se spojují do tlup, kterým vesničané říkají sabaty. Rády své oběti obluzují a mučí, ale létání na košťatech a perníkové chaloupky, zmiňované v pohádkách, jsou naprosté výmysly.

Výskyt: Podle legendy žije Vetala na hřbitově ve Wyzimě. Je to vysoce inteligentní bytost, před níž se všichni ostatní mrchožrouti sklánějí.
Odolnosti: Imunní vůči obvyklým jedům a odolný vůči pokusům o sražení k zemi. Hrubá kůže a silné svalstvo jej chrání před údery.
Zranitelnost: Citlivost na stříbro a olej proti mrchožroutům.
Taktika: Snaží se srazit oběť k zemi a sežrat zaživa.
Alchymie: Kost graveira, bílý ocet a mrtvolný jed.
Vetala je mýtické stvoření, výmysl prosťáčků. Pověsti o této nestvůře jsou typickým příkladem městské legendy, která jde od úst k ústům a s každým dalším vyprávěním nabírá další nesmysly. Podle prostých obyvatel Wyzimy je Vetala inteligentní ghúl, podle jiných je zase graveirem, který sídlí na místním hřbitově jako vládce mrchožroutů. Nejen že mluví lidskou řečí, ale má dokonce i vybrané chování. Říká se, že se živí pouze mrtvolami. Na živé prý útočí jen málokdy a i v takových případech se chová na mrchožrouta s nevídanou slušností.

Mutanti

Výskyt: Tyto bestie jsou cvičeny a nasazovány do boje pod dozorem psovodů vybíraných mezi většími bratry. Jsou to opancéřovaní a neobyčejně vzteklí psi.
Odolnosti: Imunita vůči strachu, odolnost vůči omráčení.
Zranitelnost: Jsou zranitelní ocelovým ostřím.
Taktika: Ohaře vedou mutovaní dozorci, bojují jako posila jiných formací.
Alchymie: Mutagen, játra a zuby.
V prvním sledu bádání jsme prováděli experimenty pouze na zvířatech. Po vytvoření mutovaného ohaře jsme nabyli jistoty, že receptury elixírů jsou správné a že až začneme s mutacemi lidí, získáme přesně takové výsledky, jaké chceme.

Výskyt: Bytosti vytvořené Salamandrou. Experimenty S jsou nepovedení mutanti, vznikli jako odpadní produkt při snaze o vytvoření dokonalého mutanta.
Odolnosti: Jako velmi zdraví a dobře vycvičení lidé.
Zranitelnost: Bojuje se s nimi ocelovým mečem.
Taktika: Jsou pomalí, ale silní, pletence svalů a tvrdá kůže je chrání před údery, vhodný způsob boje je silný styl.
Alchymie: Hypofýza a játra, mutagen.
Experiment S nás zklamal. Výsledkem je bestiální mutant nadlidské síly, vynikající hrozivou krutostí a nízkou inteligencí. Naštěstí byli naši mistrové spokojeni. V jejich plánech je místo i pro experiment S. Mám tedy pocit, že plány našich mistrů počítají právě s využitím takovýchto stvůr.

Výskyt: Bytosti vytvořené Salamandrou. Experimenty F jsou nepovedení mutanti, vznikli jako odpadní produkt při snaze o vytvoření dokonalého mutanta.
Odolnosti: Jako velmi zdraví a dobře vycvičení lidé.
Zranitelnost: Zranitelní běžným ocelovým mečem.
Taktika: Jsou rychlí a pohybliví, snaží se této výhody využít v boji s protivníkem. Je vhodné bojovat s nimi rychlým stylem.
Alchymie: Hypofýza, šlachy a zuby.
Vypadá to, že navržený způsob mutace je slepou uličkou. Výsledkem přeměny jsou bytosti rychlé, pohyblivé a agresivní, ale zbavené inteligence. Jsou blíže zvířatům než lidem. Pochopitelně to neznamená, že pro ně nenajdeme využití, právě naopak. Zjednodušené mutační procedury zajišťují, že můžeme vytvořit mnoho experimentů F, které budou ideální pro šíření chaosu a hrůzy.

Výskyt: Mutanti, vzniklí při experimentech se zaklínačskými recepturami a elixíry, věrně slouží Řádu planoucí růže a pomáhají úderným jednotkám v boji.
Odolnosti: Necítí strach ani bolest. Jsou odolní vůči znamení Axie, nelze je odzbrojit, odolní vůči přesnému zásahu, omráčení i sražení k zemi.
Zranitelnost: Zranitelní ocelovou zbraní.
Taktika: Tito tvorové jsou rychlí a pohybliví. Jejich bojové schopnosti jsou stejné jako u úderníků, ale nejsou tak dobře pancéřovaní, používají přesné údery vyvolávající bolest.
Alchymie: Mutagen a hypofýza.
Naprostá oddanost, síla a odvaha – to jsou nejsilnější stránky větších bratří. Tyto ctnosti jsou k vítězství nezbytné, ale samy o sobě nestačí. Nesmíme zapomínat na základní lekce vojenského umění. Při tvorbě rytířských formací je třeba pamatovat na pomocné oddíly, takzvané auxílie, které armádě dodávají větší pružnost na bojišti.

Výskyt: Mutanti vzniklí při experimentech se zaklínačskými recepturami a elixíry, věrně slouží Řádu planoucí růže, kde vytvářejí úderné jednotky.
Odolnosti: Necítí strach ani bolest. Jsou odolní vůči znamení Axie, není možné je odzbrojit, odolní vůči sražení k zemi i ohlušení.
Zranitelnost: Zranitelní ocelovou zbraní.
Taktika: Pomalí, ale silně pancéřovaní a silní, výborně používají zbraně, jejich údery dokáží omráčit.
Alchymie: Mutagen a hypofýza.
S velkou pýchou musím prohlásit, že experiment byl zakončen naprostým úspěchem. Námi vytvořená rasa nadlidí více splnila veškerá očekávání a Jakuba z Aldersbergu bezpochyby potěší. Spojení inteligence, vytrvalosti a brutální síly plně oddané Řádu planoucí růže představuje budoucnost světa.

Ornitosauři

Výskyt: Bazilišci si vybírají temná a vlhká místa, jako jsou jeskyně nebo slepé větve kanalizace.
Odolnosti: Odolní vůči většině jedů, je těžké zbavit je vědomí.
Zranitelnost: Citlivost na stříbro a olej proti ornitosaurům.
Taktika: Nejsilnější zbraní baziliška je jeho jed – jeden z nejsilnějších známých toxinů.
Alchymie: Jedové váčky.
Prostí lidé označují baziliška za krále zerrikánských pustin a často si ho pletou s kuroliškem. Tvrdí, že tato bestie tak silně nenávidí vše živé, až sám její dech je jedovatý a při pohledu na ni každý zkamení. V bajkách je jediným způsobem boje s baziliškem zrcadlo, je nutné v něm zachytit hrozivý vzhled nestvůry a ukázat jí ho. Zaklínači však oponují, že když už někdo trvá na zrcadlu, tak je lepší použít nějaké velké a těžké a mlátit s ním baziliška hlava nehlava.

Výskyt: Královské wyverny jsou větší a agresivnější než jejich běžné příbuzné. Žijí v divočině, často v horách, kde si s oblibou budují hnízda na útesech a útočí na každého, kdo vstoupí na jejich teritorium.
Odolnosti: Imunní vůči omráčení, odolná vůči jedům a strachu.
Zranitelnost: Citlivost na stříbro a olej proti ornitosaurům.
Taktika: Vrhá se na protivníka, snaží se ho srazit k zemi a uštknout. Je chytřejší než obyčejné wyverny a je nebezpečnějším protivníkem.
Alchymie: Toxin a blána z křídla, jedové váčky.
Samice královské wyverny je menší než samec, ale je velmi lstivá a jedovatá. Může být agresivní vůči samcům i jiným samicím. Je perfektním příkladem dokazujícím, že vztahy mezi pohlavími jsou důsledkem evoluce ze zvířat, což ostatně není nic překvapivého.
Mistr Dorregay, Proti instituci manželství.

Výskyt: Kurolišci hnízdí v jeskyních a v temných sklepeních.
Odolnosti: Vysoká odolnost vůči jedům. Je těžké je zbavit vědomí.
Zranitelnost: Kuroliškové jsou citliví na stříbro a olej proti ornitosaurům.
Taktika: Snaží se protivníka zaskočit, udeřit ze zálohy a otrávit.
Alchymie: Oči a pírko kuroliška.
Kurolišek se rodí z vejce sneseného kohoutem, jenž s jinými kohouty obcoval. Po čtyřicet a čtyři dni na vejci sedí ropucha, kterou čerstvě vylíhlá vestie zhltne, jakmile se ze skořápky dostane ven. Kurolišek nenávidí vše na světe tak hrozně, že když se na někoho podívá, na místě ho promění v kámen. Stvůru může porazit pouze osoba smělá se zrcadlem, jelikož zrcadlo odráží hrozivý vzhled příšery, a ta když ho spatří, sama od sebe zdechne.

Výskyt: Wyverny žijí v divočině nebo na okraji lidských sídlišť. Jelikož patří k přirozenému ekosystému, často se jich ujímají druidové, kteří je vychovávají a chočují.
Odolnosti: Odolnost vůči omráčení a jedům.
Zranitelnost: Citliví na stříbro a olej proti ornitosaurům.
Taktika: Vrhají se na protivníka, snaží se ho srazit k zemi a uštknout.
Alchymie: Toxin a blána z křídla, jedové váčky.
Neštěstí wyvern spočívá v tom, že jsou příliš podobné drakům. Vesnice při pohledu na plaza kroužícího nad stádem ovcí propadá panice. Očekávají, že plaz bude plivat oheň, všechny pobije a unese všechny panny ve vesnici. Wyverna dává však přednost ovcím, ohněm nedisponuje a rozhodně nepředstavuje hrozbu zničení celé vesnice. A na panny plaz zvysoka kašle.

Prokletá monstra

Výskyt: Archespory rostou na místech, kde došlo k výjimečně odpornému zločinu nebo na hrobu oběti takového zločinu.
Odolnosti: Jsou imunní vůči všem efektům působícím na mysl (strach, omráčení, Axie). Necítí bolest a není možné je otrávit, oslepit, povalit na zem ani u nich způsobit krvácení.
Zranitelnost: Jsou citlivé na stříbro a snadno zasažitelné ohněm.
Taktika: Archespory vystřelují otrávené trny.
Alchymie: Míza archespory a spóry.
Některé zločiny jsou tak odporné, že vyvolávají u lidí hrůzu a uráží dokonce i samotné bohy. Zlá vůle a zrůdnost činu mají moc kletby, která umožňuje život archespory. Bestie s nenávistí útočí na nevinné bytosti, mstíce se na nich, dokud spravedlnost neučiní jejich řádění zadost.

Výskyt: Echinopsy rostou na místech, kde došlo k výjimečně odpornému zločinu, nebo na hrobu oběti takového zločinu. Jsou to magické rostliny zrozené z kleteb, nenávisti a zlé vůle.
Odolnosti: Jsou imunní vůči všem efektům působícím na mysl (strach, omráčení, Axie). Necítí bolest a není možné je otrávit ani u nich způsobit krvácení.
Zranitelnost: Vadí jim stříbro a lze je snadno zapálit.
Taktika: Echinopsy rostou ze země, ale střílí otrávené trny.
Alchymie: Trny a spóry.
Echinopsy, zrůdné rostliny, rostou na místech, kde došlo k hrozivému zločinu. Touží po mstě na zločinci, ale napadají i nevinné nešťastníky, které zlý osud přivede do jejich blízkosti.

Výskyt: Striga je žena, již mocná kletba přeměnila v monstrum. Je ztělesněním nenávisti a zlé vůle, nenávidí všechny bytosti, zabíjí je a živí se jejich těly, toleruje maximálně mrchožrouty. Striga potřebuje skrýš, ve které může přečkat den, pro svůj úkryt si obvykle vybírá sarkofág v zapomenuté části krypt.
Odolnosti: Imunní vůči oceli.
Zranitelnost: Citlivost na stříbro. Strigu je možné odčarovat, pokud zaklínač v její skrýši stráví celou noc.
Taktika: Striga je velmi silné a pohyblivé stvoření, ale není tak vytrvalá, jak vypadá. Často útočí ze zálohy a snaží se protivníka bleskově rozsápat, nedat mu šanci na protiútok. Nejsilnější je poblíž svého sarkofágu.
Alchymie: Srdce Strigy.
“Odkud se takové věci berou? Čáry a kouzla?”
“Nevím, králi. Důvodem výskytu takových bytostí se zabývají Vědoucí. Nám zaklínačům stačí vědět, že je dokáže vytvořit soustředěná vůle. A také to, jak s nimi bojovat.”
“Chceš říct, jak je zabít?”
“Nejčastěji. Za to nám obvykle platí. Málokdo žádá zlomení kletby, králi. Většinou se lidé prostě chtějí ochránit před nebezpečím. Pokud má nestvůra na svědomí lidské životy, je tady ještě motiv msty.”

Výskyt: Vlkodlaci jsou lykantropové, kteří mohou měnit svou tělesnou formu a již za svůj vznik vděčí kletbě. Většinou žijí poblíž lidských sídel.
Odolnosti: Jsou odolní vůči oceli a většině magických účinků.
Zranitelnost: Citliví na stříbro.
Taktika: Útočí se zuřivostí a dávají přednost ofenzívě, spoléhajíce na svou nezranitelnost běžnými zbraněmi.
Alchymie: Srst vlkodlaka.
Baron Wolfstein skryl tvář v dlaních a z hrdla se mu vydralo zavrčení. Náhle se pach krve jeho ženy a dětí stal mnohem intenzivnějším. Svaly na baronově těle se zachvěly v křeči a jeho drahé oblečení se rozletělo v cáry a dopadlo na mramorovou podlahu. “Drahý, ty… ty jsi celý chlupatý. Ty jsi vlkodlak!” zbledla Bianka. “Co bude s naší láskou?”
Odpovědí jí bylo toliko hrozivé zavytí.
Danielle Stone, kletba barona Wolfsteina a jiné romance.

Přeludy

Výskyt: Barghesti jsou přeludy, přicházející z podsvětí pouze tehdy, jsou-li povoláni.
Odolnosti: Jsou odolní vůči strachu a není možné je otrávit. Při příchodu z podsvětí získávají těla, takže je možné je omráčit a vyvolat bolest, ačkoli jsou vůči tomu velmi odolní.
Zranitelnost: Jsou citliví na stříbro a snadno srazitelní k zemi, proti barghestům je nejefektivnější rychlý styl, nejzkušenější zaklínači při boji se skupinou barghestů používají styl skupinový.
Taktika: Snaží se protivníka obklíčit. Tam, kde je jeden barghest, jich většinou bývá více.
Alchymie: Zvířecí zuby, ektoplasma, prach smrti.
Barghesti jsou prý zjevení, která zaujímají podobu přízračných psů a pronásledují živé. Podle některých podání jsou tyto stvůry zvědové Divokého honu. Jiné legendy tvrdí, že se přeludy objeví jako boží trest a představují vtělení pomsty. Všechna vyprávění se ale shodují na jednom – barghesti jsou vůči živým naprosto nemilosrdní.

Výskyt: Divoký hon se objevuje na nebi jako znamení války a jiných neštěstí, podle některých učenců je Divoký hon magickým zjevem (a ne hordou přeludů), elfí zdroje tyto přízračné bytosti nazývají rudými jezdci.
Odolnosti: Nejsou dostupné žádné informace o boji s Divokým honem.
Zranitelnost: Nejsou dostupné žádné informace o boji s Divokým honem.
Taktika: Válečníci Divokého honu nemusí bojovat, budí takový strach, že lidé při pohledu na ně padají hrůzou k zemi, jsou známy i případy, kdy Divoký hon někoho unesl.
Alchymie: Výpary Honu.
Divoký hon je zástup přeludů a duchů, kteří se prohání po nebi v časech bouře a zvěstují nadcházející katastrofy. Zjevení Divokého honu předpovídá válku a neštěstí, podobně jako kometa. Přízračný král Honu se občas objevuje v nočních můrách prokletých nebo těch, kterých se dotkl Osud.

Výskyt: Domovem ifrítů je sféra ohně, čarodějové mistrovsky ovládající ohnivý živel je dokáží chytat a přinutit ke službě.
Odolnosti: Odolný vůči většině efektů, především vůči ohni. Pochází z jiného světa, není ho tedy možné omráčit ani srazit na zem.
Zranitelnost: Zranitelný stříbrem a olejem proti přeludům.
Taktika: Vznáší se ve vzduchu, v boji si pomáhá ohněm.
Alchymie: Minerál pyrit a ektoplasma.
Ifrít je nižším džinem ohně, jinak též zvaný elementálem. Neplní přání, nestaví paláce a nenosí bohatství, je však pravdou, že občas slouží mágovi, který tento živel ovládá a dokáže ohnivé bytosti přinutit k poslušnosti. Ifríta spoutá jedině čaroděj, který dokonale zná povahu ohně a naprosto se odevzdal zkoumání jeho tajemství. Stvoření jsou spojená s živlem ohně, a pokud uznají čaroděje za hodného pozornosti, nechají se od něj povolat a pak mu věrně slouží a plní všechny jeho rozkazy.

Výskyt: Může se objevit kdekoli, kde žijí nedobří lidé.
Odolnosti: Odolný vůči většině efektů. Je to tělesná bytost, takže je možné ho srazit k zemi nebo omráčit, byť s obtížemi.
Zranitelnost: Lze ho zranit ocelovým mečem. Proti pekelnému psu je nejefektivnější rychlý styl.
Taktika: Dokáže přivolávat barghesty, snaží se uvěznit protivníka v ohnivém kruhu a pak ho rozsápat.
Alchymie: Stopa podsvětí.
Pekelný pes zvaný bestie je bytostí ze záhrobí, přeludem, jenž přijal formu pekelného ohaře a který když jednou najde stopu oběti, nikdy z ní nesejde. Vesničané věří, že pekelný pes je vtělenou mstou bohů, kteří bestii posílají na zem jako trest za spáchané hříchy.

Výskyt: Polednice se objevují na polích a lukách, vždy když je slunce vysoko na obloze, jsou to přeludy, ale zároveň také stvoření silně svázaná s přírodním světem, vidí živé, ale nedokáží je pochopit, protože mrtví živé neslyší.
Odolnosti: Imunní vůči oslepení, jedu, bolesti a pokusům způsobit krvácení. Jsou odolné vůči strachu a jedům.
Zranitelnost: Citlivost na stříbro a olej proti přeludům.
Taktika: Dokáží soustředit světlo slunce a oslepit s ním protivníka.
Alchymie: Prach smrti, zářící prach a ektoplasma.
Polednice se rodí v pravé poledne z horka, smutku a potu oráče. V rozžhaveném povětří nad poli se točí v šíleném tanci, který vyvolává větrné víry. Polednice nemají rády, když je někdo sleduje. Takové osoby nutí ke společnému tanci, k tanci, jenž skončí, až se slunce skloní k obzoru a nebohá oběť už dávno zahyne strachem a vyčerpáním.

Výskyt: Duchové a přeludy navštěvují místo své smrti či svého hrobu. Nenáleží do tohoto světa, občas se vracejí přivoláni magií, ale často je před odchodem do záhrobí zadržují nedokončené záležitosti.
Odolnosti: Imunní vůči oslepení a krvácení, jedům, bolesti a pokusům o omráčení nebo sražení k zemi.
Zranitelnost: Citlivost na stříbro a olej proti přeludům.
Taktika: Kvůli utrpení, jímž jsou přeludy prostoupení, jsou jimi způsobená zranění velmi bolestivá.
Alchymie: Prach smrti a ektoplasma.
Pokud se chceš zbavit přeludu, musíš nejprve najít jeho tělo. Hledej na zemi neposvěcené knězem, nebo v rohu hřbitova, kde leží vyvrženci. Až se dokopeš k ostatkům, zjistíš, že neshnily a na ústech mají krev. Vraž do srdce osikový kůl, usekni hlavu, strč ji mrtvole k nohám a pro jistotu tělo zapal. Nepokojný duch už se nikdy nevrátí. Pokud se tedy všechno povedlo, jinak půjde po tobě.

Výskyt: Půlnočnice se objevují na polích a loukách, je možné potkat je po soumraku, kdy měsíc stojí vysoko na obloze. Jsou to přízraky, ale zároveň i stvoření silně svázaná s přírodním světem. Vidí živé, ale nedokáží je pochopit, protože mrtví živé neslyší.
Odolnosti: Imunní vůči oslepení, jedu, bolesti a pokusům způsobit krvácení. Odolné vůči strachu a jedům.
Zranitelnost: Citlivost na stříbro a olej proti přeludům.
Taktika: Dokáží soustředit světlo měsíce a oslepit s ním protivníka.
Alchymie: Prach smrti, stínový prach a ektoplasma.
Půlnočnice se rodí ze světla měsíce, větru a země chaldnoucí po denním úpalu. Vznáší se nad zemí a víří v šíleném tanci, který by neměl vidět žádný smrtelník. Pokud půlnočnice někoho chytnou, oslepí ho měsíčním světlem a poté ho vtáhnou do kruhu, kde musí tancovat, dokud nevypustí duši. Po smrti se jeho duše sama stává půlnočnicí.

Šelmy

Výskyt: Psi jsou domácí zvířatam dokonce i ti zdivočelí žijí poblíž lidských sídel.
Odolnosti: Žádné.
Zranitelnost: Tyto šelmy lze zastrašit i srazit k zemi. Proti psům je nejefektivnější rychlý styl, zkušení zaklínači se smečkou psů bojují skupinovým stylem.
Taktika: Útočí ve skupině, využívají početní převahu.
Alchymie: Zuby a játra.
Ten, kdo tvrdí, že pes je nejlepším přítelem člověka, nikdy nevychovával wyvernu.
Anonymní druid

Výskyt: Vlci žijí v divočině, hladoví se občas potulují kolem lidských osad a loví domácí zvířata.
Odolnosti: Žádné.
Zranitelnost: Snadno srazitelný k zemi. Proti vlkům je nejefektivnější rychlý styl, zkušení zaklínači se smečkou vlků bojují skupinovým stylem.
Taktika: Útočí ve skupině, využívají početní převahu.
Alchymie: Zuby a játra.
Té zimy napadlo tolik sněhu, že abychom si mohli ulevit, museli jsme si tunely kopat, a když jsme se vraceli, měli jsme v gaťatách rampouchy. Tehdy vlci vylezli z lesa a sežrali, co šlo, pak oblehli dům. Vyli jako šílení. Obklíčení smečkou vlků jsme se cítili jako tři malá prasátka z pohádky.

Upíři

Výskyt: Alpy se skrývají v jeskyních, ruinách a opuštěných domech, vždy poblíž lidských domovů.
Odolnosti: Jsou odolné vůči strachu i vůči všem pokusům o omráčení.
Zranitelnost: Citlivost na stříbro a olej proti upírům.
Taktika: Útočí ze zálohy, snaží se ovládnout mysl oběti a vysát jí krev.
Alchymie: Lymfa zrůdnosti a tesáky alpy.
O žádné jiné stvůře se nevypráví tolik mýtů a nekoluje tolik nepravdivých tvrzení, jako o alpě. Lidé tvrdí, že se upírka dokáže změnit v černého psa nebo jedovatou ropuchu. Pletou si ji se sukubou, připisují jí sexuální choutky a sklony ke svádění mladých mužů. Legendy popisují šarm a krásu alp, jejich krásný a svůdný hlas a také jejich znechucení pannami. Pravdou však je, že se tito upíři pohybují tiše a útočí ze zálohy. Jejich oběť se většinou nezmůže ani na překvapený výkřik.

Výskyt: Bruxy si pro svá hnízda vybírají ruiny a opuštěná lidská stavení, výjimečně také jeskyně.
Odolnosti: Jsou odolné vůči strachu a vůči pokusům o omráčení.
Zranitelnost: Citlivost na stříbro a olej proti upírům.
Taktika: Bruxy útočí ze zálohy, snaží se ovládnout mysl oběti a vysát jí krev.
Alchymie: Lymfa zrůdnosti a krev bruxy.
Říká se, že bruxy v noci loví hezké mladé muže a vysávají jim krev. Tato upírka se v temnotách pohybuje bez sebemenšího šelestu jako kočka a objevuje se u své oběti znenadání. Bruxa může vypadat jako krásná dívka, díky čemuž je možné splést si ji s rusalkou, vždy ji však zradí dlouhé tesáky a neukojitelná chuť na krev.

Výskyt: Fleddeři jsou nižší upíři, kteří obvykle loví v chudých čtvrtích měst, lze je však potkat i poblíž hřbitovů v divočině.
Odolnosti: Jsou odolní vůči strachu a vzdorují všem pokusům o omráčení.
Zranitelnost: Fleddeři jsou citliví na stříbro a olej proti upírům.
Taktika: Útočí na protivníka ze vzduchu, snaží se ovládnout mysl oběti a vysát jí krev.
Alchymie: Lymfa zrůdnosti a blána z křídla.
Prostí lidé věří, že fleddeři jsou zemřelí bezbožníci, kteří se po pohřbu změnili na vampýry a povstali ze svých hrobů. Jsou to vampýři, a tedy chytají lidi a vysávají jim krev. Podle vesničanů se člověk kousnutý fledderem sám stane upírem, což je pochopitelně nesmysl.

Výskyt: Garkainové jsou nižší upíři, jež lze nejčastěji potkat na hřbitovech nebo poblíž opuštěných budov, ve kterých hnízdí.
Odolnosti: Jsou odolní vůči strachu a vzdorují všem pokusům o omráčení a omámení.
Zranitelnost: Jsou citliví na stříbro a olej proti upírům.
Taktika: Snaží se ovládnout mysl oběti a vysát jí krev.
Alchymie: Garkainovy sliny, blána z křídla a lymfa zrůdnosti.
Garkain, nejhrozivější z upírů, je ještě odpornější než ohyzdný fledder. Jako každý upír vysává krev, ale nepohrdne ani čerstvým masem či dokonce mršinou. Garkaini jsou někdy mylně považování za chrliče, jelikož občas číhají na střechách budov, odkud se na své oběti spouští střemhlavým letem na blanitých křídlech.

Vodní stvoření

Výskyt: V bažinách a močálech.
Odolnosti: Odolný vůči jedu, mírná odolnost vůči omráčení.
Zranitelnost: Citlivý na stříbro a oheň. Proti bloedzuigerům je nejefektivnější silný styl, zkušení zaklínači varují před používáním skupinového stylu při boji s větším počtem těchto nestvůr.
Taktika: Umírající bloedzuiger exploduje a zalije protivníka kyselinou, zkušený zaklínač je však schopný příšeru zabít a před výbuchem uskočit.
Alchymie: Lymfa zrůdnosti, Albarovy krystaly, krev bloedzuigera.
Bloedzuiger, groteskní stvůra z bažin, budí u vesničanů hrůzu, protože na své ještě živé oběti vypouští trávící šťávy a poté srká jejich rozleptané vnitřnosti.

Výskyt: Dagon je mýtické stvoření, jež podle legendy odpočívá na dně jezera poblíž vesnice Bahnice.
Odolnosti: Dagon je bůh, takže ho není možné zabít.
Zranitelnost: Čerpá sílu z víry svých vyznavačů, což může být jeho jedinou slabostí.
Taktika: Když Dagon vyjde na břeh, zkáza a zmar ho budou následovat.
Alchymie: Podle starodávné legendy Dagonův sliz.
Není mrtvým ten, jenž spočívá na věky, a po dlouhých eónech může i sama smrt zahynout. V hlubinách, kam nedosahuje světlo slunce, dřímají mocné bytosti starší než první předkové lidí. V podzemních městech tu dřímají bohové i démoni a čekají na svůj čas, jelikož je řečeno, že až nadejde hodina, probudí se a přinesou světu zkázu. Jednou z těchto bytostí je ta, jež nosí jméno Dagon. Spočívá na dně jezera a nechává se uctívat rybookými a náměsíčnými lidmi, jež ovládají noční můry. Dagon je zosobněním síly a zuřivosti, a když vyjde na břeh, stane se ztělesněním smrti a ničení. Zakázané knihy, například hymny šílenství a zoufalství, jež uvádí způsoby, jak ho přivolat, upozorňují, že tuto stvůru lze vzývat jen na jí zasvěceném místě.

Výskyt: Vychází na břeh, aby chránil podvodní území, nebo při nájezdu na lidi.
Odolnosti: Odolný vůči popálení.
Zranitelnost: Pokud se je už podaří zapálit, jsou velmi citliví na oheň. Lze je snadno oslepit.
Taktika: Maže si pařáty olejem, který vyvolává bolest, často využívá podporu kněží.
Alchymie: Měchýř a šupiny rybolidí, šlachy.
Pokud se tito bojovníci objeví na břehu, znamená to, že lidé překročili hranice podvodního království nebo narušili tabu v některém z mnoha náboženství rybolidí. Tito bojovníci jsou totiž především strážci podvodních království a teprve v druhé řadě nájezdníky, kteří se mstí za utrpěné křivdy. Oba své úkoly však zvládají bez problémů a emocí. Bez váhání obětují život ve službě podvodním mocnostem.

Výskyt: Jen málokdy vychází na břeh, většinou jako doprovod vojenského oddílu nebo z náboženských důvodů.
Odolnosti: Odolný vůči popálení a očarování.
Zranitelnost: Pokud se je už podaří zapálit, jsou velmi citliví na oheň. Lze je snadno oslepit.
Taktika: Kněží podporují své bojovníky magií – dokáží léčit spojence a oslepovat protivníky.
Alchymie: Měchýř a šupiny rybolidí, kameny z Ys.
Rybolidé zvaní též ryboocí jsou starodávná rozumná rasa. Ctí své bohy a o božské záležitosti se starají jejich kněží. Mezi rybolidmi kvetou kulty podvodních bohů, jež jsou lidem neznámé nebo které v nich vzbuzují hrůzu. Podvodní božstva poskytují kněžím část své moci a propůjčují jim schopnost vrhat kletby a uštknutí.

Výskyt: Topivci jsou noční stvoření, objevují se na březích jezer, rybníků a řek.
Odolnosti: Jsou imunní vůči krvácení, oslepení a otrávení. Nebojí se, jsou odolní vůči omráčení a znamení Axie.
Zranitelnost: Velmi zranitelný stříbrem a snadno srazitelný k zemi. Proti topivcům je nejefektivnější rychlý styl, nejzkušenější zaklínači při boji se skupinou topivců používají styl skupinový.
Taktika: Oběti tráví mrtvolným jedem, často útočí se skupinou utopenců.
Alchymie: Mrtvolný jed, ginatská kyselina, jazyk topivce.
Výjimečně silným a hrozivým utopencům se často říká topivci. Prostí lidé mezi topivcem a utopencem nevidí rozdílu – setkání s kterýmkoli z nich je stejně smrtelné. Je však třeba připustit, že většina ponurých legend o utopených zlosynech se týká právě topivců, nikoli utopenců.

Výskyt: Utopenci jsou noční stvoření, objevují se na březích jezer, rybníků a řek.
Odolnosti: Jsou imunní vůči krvácení, oslepení a otrávení. Nebojí se, jsou odolní vůči omráčení a znamení Axie.
Zranitelnost: Velmi zranitelný stříbrem a snadno srazitelný k zemi. Proti utopencům je nejefektivnější rychlý styl, nejzkušenější zaklínači při boji se skupinou utopenců používají styl skupinový.
Taktika: Obyčejně útočí ve velké skupině a využívají početní převahu.
Alchymie: Mrtvolný jed, ginatská kyselina, mozková tkáň utopence.
Utopenci jsou zločinci, kteří svůj život skončili ve vodě. Utopení či po smrti hození do vody, mení se v mstivá stvoření, číhající na obyvatele pobřežních osad.

Výskyt: Zeugl žije tam, kde je nejvíce špíny, tedy ve stokách nebo na smetištích. je třeba ho zabít, dokud je mladý a malý, neboť vzrostlý zeugl je příliš silným protivníkem i pro zaklínače.
Odolnosti: Téměř imunní vůči úderům meče, ať už ocelového či stříbrného.
Zranitelnost: Pro zabití zeugla je nejprve nutné usekat mu chapadla.
Taktika: Zasypává protivníka údery chapadel.
Alchymie: Zeuglí jed.
Zeugl je nejlepším příkladem, kdy se stvoření přizpůsobilo k životu v lidských osadách. Tato bestie se krmí odpadky a nečistotami, které produkuje město – nemusí tak lovit ani bojovat o území. Prostě roste a časem se stane hrozbou i pro lidi. Je to vynikající případ toho, že ničení přírodního prostředí se v dlouhodobém pohledu vymstí. Proto apeluji: Buďme k přírodě laskaví.

Výtvory magie

Výskyt: Chiméry jsou velmi vzácné, vznikají jako výsledek magických experimentů, k jejich tvorbě musí mág disponovat základními znalostmi o mutacích a velkou mocí.
Odolnosti: Chiméry jsou odolné vůči většině útoků.
Zranitelnost: Zranitelné ocelí i stříbrem, velmi zranitelné hlasitými zvuky o vysoké frekvenci.
Taktika: V boji se chiméra spoléhá na své rozměry a sílu, snaží se protivníka srazit k zemi a zasadit mu smrtící ránu.
Alchymie: Pařát a oko chiméry.
Prvním čarodějem, který chiméru stvořil, byl nechvalně proslulý renegát Dagobert Sulla, pilný student zerrikánských mistrů alchymie a dozorce nad zkouškami trav prováděnými v Kaer Morhen. Když spatřil, jak hrozivou stvůru vytvořil, vykřikl: “Co jsem to jen udělal”, načež příšeru zničil. Žel, jeho zápisky zničeny nebyly.

Výskyt: Golem je stvoření z kamene či kovu, povolané k životu čarodějem a oživované magií.
Odolnosti: Tvrdé tělo je odolné vůči úderům meče i většině dalších útoků.
Zranitelnost: Golema může zastavit jeho stvořitel, k oživení kolosu se používá úder blesku, takže silný elektrický šok může golema zastavit či dokonce zničit.
Taktika: Využívá svou nadlidskou sílu k povalení či omráčení protivníka, kterého pak snadno rozdrtí na maděru.
Alchymie: Obsidiánové srdce golema.
Jistý roztržitý čaroděj stvořil golema, oživil ho Alzurovým bleskem a přikázal svému novému sluhovi nosit vodu. Sám se pak zahloubal v učených knihách. Golem neúnavně nosil vodu, až nakonec vytopil nejen čarodějův dům, ale i celé město. Pamatujte tedy, milé adeptky Umění, že nevhodné použití pracovních nástrojů a nedostatek základních znalostí bezpečnosti může způsobit tragédii. Anabelle Radfind, Výklady z bezpečnosti a hygieny magie.

Výskyt: Dávno vyhynulá bytost.
Odolnosti: Mocná lebka jim poskytuje značnou odolnost k omráčení a nízko umístěné těžiště znesnadňuje jejich sražení k zemi.
Zranitelnost: Citlivý na stříbro.
Taktika: Kostihlavové využívají své mocné paže k omráčení protivníka a jeho sražení k zemi.
Ekosystém: Podle archeologů z Oxenfurtské univerzity žili kostihlavové na světě během poslední doby ledové.
Alchymie: Šlachy a drápy kostihlava.
Všechny poznatky o kostihlavech pocházejí z archeologických výzkumů. Rekonstrukce koster umožňuje poměrně přesně odhadnout jejich vzhled a způsob pohybu. Autorem nejkomplexnějších výzkumů v tomto oboru je profesor Šendivoj Barren, který svým studentům řekl: “Máme hrozně velké štěstí, že ti zkurvenci vyhynuli.”

Výskyt: Mýtické stvoření, magický tvor. Dokáže jej vytvořit pouze mocný mág znalý Alzurových postupů.
Odolnosti: Odolný vůči většině efektů.
Zranitelnost: Zranitelný stříbrem.
Taktika: Koščej je nezničitelný stroj na zabíjení, v boji nepoužívá žádnou komplikovanou taktiku – a i tak neprohrává.
Alchymie: Koščejovo srdce.
Říkám, co podle tebe je ten koščej?
Obávám se, že smrt.

[ Závěr ]

Děkuji za přečtení návodu i za všechny komentáře či přidání do oblíbených. Doufám, že vám byl návod nápomocný, nebo jste se sami dozvěděli něco nového o monstrech ze Zaklínače (určitě se vám to bude v životě hodit).